Rozmanitý program prvních týdnů

Skautské centrum zážitkových aktivit v Hockley nabízí návštěvníkům řadu programů. Hned od prvních dnů svého pobytu jsem se začal zaučovat, abych se mohl stát jejich instruktorem. Jako pozorovatel jsem se nejprve zúčastnil hodiny lezení na cihlovou stěnu uvnitř místní tělocvičny. Musel jsem se naučit příslušné výrazy a slovní spojení: smyčka, sedák, uvázat osmu, slaňovat, jistit atd. Postupně jsem se při těchto hodinách začal zapojovat do pomocných prací – pomáhat dětem utahovat sedáky a helmy či zavazovat a rozvazovat osmy. Pod vedením hlavního instruktora Dana jsme v tělocvičně i na venkovní stěně absolvovali několik tréninků zaměřených na jištění. Výhodou těchto školení je, že při nich můžeme sami lézt a slaňovat. Necelý týden po mém příjezdu do centra zavítal zkušební komisař, který otestoval naše dovednosti. Povedlo se mi získat oprávnění vést hodiny lezení (se zodpovědností za jedno jistící lano). Příště, tj. v únoru, se pokusím získat oprávnění na vedení hodin slaňování a vysokých lanových aktivit.

Některé programy nevyžadují zvláštní licenci, proto jsem se po jednom náslechu mohl ujmout jejich vedení. Sem patří rozličné nafukovací atrakce, závodění na šlapacích kárách nebo překážková dráha. Centrum navštěvují hlavně organizované skupiny dětí a mládeže, často se jedná o skauty. Nejvíce skupin přijíždí o víkendu. Pracuju pět dní v týdnu, zpravidla od 9 do 17 hodin.

 

Volné dny trávím různě. Jednou jsem jel s Andym do Southendu, což je nejbližší větší město. Prošli jsme se po pobřeží špinavého moře a vyrazili na nákupy. Přiznám se, že se mi do Southendu původně moc nechtělo. Nakupování nepatří k činnostem, které bych vyloženě vyhledával. Ale nakonec jsem tam docela levně sehnal věci, které jsem potřeboval (prací prášek či mezizubní kartáčky). Tentýž den jsem si založil účet v bance. Potěšilo mě, že nebudu muset platit žádné nesmyslné poplatky za to, že bance svěřuju svoje peníze. O týden později jsme (rozuměj skoro všichni stálí instruktoři) podnikli výlet do Basildonu, kde se nachází sportovní hala s lezeckou stěnou vyšší obtížnosti. Většina výstupů byla nad moje síly.

Southend-on-Sea

Následujícího dne jsem se prošel po městečku Hockley. Oficiálně je Hockley sice vesnice, ale počtem obyvatel převyšuje Skuteč a blíží se Hlinsku či Poličce. V běžné české vesnici navíc nebývá banka, pošta a supermarket, proto budu raději používat označení městečko. Při vycházce jsem si fotil architektonicky pěkně sladěné řady cihlových a hrázděných domů. Bohužel jsem marně sháněl pořádné pohledy; jen na poště měli dva černobílé. Hlavní kulturní institucí městečka je pravděpodobně knihovna, která však zrovna měla zavřeno. Musím se tam vypravit někdy jindy. Pravda, muzeum tu – na rozdíl od Skutče – nemají.

Městečko Hockley

Začátkem listopadu jsme se připravovali na hlavní událost celého podzimu. Stavěli jsme táborák obřích rozměrů, který měl společně s dvacetiminutovým ohňostrojem a bohatým doprovodným programem přilákat stovky návštěvníků. Centrum tímto způsobem získává prostředky na provoz i na větší investice. Čistý zisk z  letošního ročníku této akce se pohyboval kolem 13 tisíc liber.