Jak se učím anglicky

V Anglii žiju už víc než měsíc. Nedlouho předtím jsem strávil dva týdny ve Wallesu. Moje angličtina se za tu dobu nepochybně zlepšila, ale stále to není ono. Nezřídka se mi stává, že svým spolupracovníkům porozumím až na druhý nebo třetí pokus. Mluví totiž velmi rychle a ledabyle, jakoby měli v puse příslovečný horký brambor. V té změti zvuků pak nedokážu zachytit jednotlivá slova. To samé se mi stává, když na mě děti při programech vychrlí nějaké otázky. Většinou naštěstí napodruhé nebo napotřetí pochopím, na co se mě ptají. Asi není nutné dlouze vysvětlovat, že angličtina, kterou znám z vysílání BBC, se diametrálně liší od té, kterou dennodenně slyším kolem sebe. Jedna moje kamarádka, která momentálně studuje v severoanglickém Newcastlu, mě však trochu uklidnila sdělením, že tamnímu přízvuku nerozumí skoro vůbec. V Essexu to není zas tak zlé.

O jízdě na kajaku, šermu a sbírání odpadků

V poslední době probíhají zážitkové programy většinou jen o víkendech. Ve všedních dnech se věnujeme zvelebování našeho centra. Na řadu proto přichází hrabání, zametání, házení lopatou, přibíjení hřebíků, natírání, praní výstroje, vybírání mechu a listí z okapů či sběr odpadků. Někdy je práce jednotvárná a nemůžeme se dočkat večera, jindy se činnosti střídají a den uteče celkem rychle. V každém případě se zázemí centra naší zásluhou pozvolna, ale očividně mění k lepšímu.

Když exponáty promlouvají

Minulý týden si moji spolupracovníci naplánovali výlet do Londýna, kde chtěli zdokonalovat svoji lezeckou zdatnost. Připojil jsem se k nim, avšak mnohem víc než další lezecká stěna mě lákalo Britské muzeum a jiné londýnské pamětihodnosti. V metropoli Spojeného království jsem se proto od ostatních odpojil.

Obvykle cestuju metrem docela rád, v tom londýnském jsem se ale příliš dobře necítil. Při přesunech podzemní dráhou mě napadaly tyto asociace: labyrint, stísněné prostory, horko. Navíc je londýnské metro docela drahé, což je ale svým způsobem pochopitelné. V průvodci jsem se dočetl, že Londýn je nejdražším městem v Evropě. O to víc mě potěšilo, že velká muzea a galerie nevybírají žádné vstupné.

Kopule chrámu svatého Pavla

Rozmanitý program prvních týdnů

Skautské centrum zážitkových aktivit v Hockley nabízí návštěvníkům řadu programů. Hned od prvních dnů svého pobytu jsem se začal zaučovat, abych se mohl stát jejich instruktorem. Jako pozorovatel jsem se nejprve zúčastnil hodiny lezení na cihlovou stěnu uvnitř místní tělocvičny. Musel jsem se naučit příslušné výrazy a slovní spojení: smyčka, sedák, uvázat osmu, slaňovat, jistit atd. Postupně jsem se při těchto hodinách začal zapojovat do pomocných prací – pomáhat dětem utahovat sedáky a helmy či zavazovat a rozvazovat osmy. Pod vedením hlavního instruktora Dana jsme v tělocvičně i na venkovní stěně absolvovali několik tréninků zaměřených na jištění. Výhodou těchto školení je, že při nich můžeme sami lézt a slaňovat. Necelý týden po mém příjezdu do centra zavítal zkušební komisař, který otestoval naše dovednosti. Povedlo se mi získat oprávnění vést hodiny lezení (se zodpovědností za jedno jistící lano). Příště, tj. v únoru, se pokusím získat oprávnění na vedení hodin slaňování a vysokých lanových aktivit.