Když exponáty promlouvají

Minulý týden si moji spolupracovníci naplánovali výlet do Londýna, kde chtěli zdokonalovat svoji lezeckou zdatnost. Připojil jsem se k nim, avšak mnohem víc než další lezecká stěna mě lákalo Britské muzeum a jiné londýnské pamětihodnosti. V metropoli Spojeného království jsem se proto od ostatních odpojil.

Obvykle cestuju metrem docela rád, v tom londýnském jsem se ale příliš dobře necítil. Při přesunech podzemní dráhou mě napadaly tyto asociace: labyrint, stísněné prostory, horko. Navíc je londýnské metro docela drahé, což je ale svým způsobem pochopitelné. V průvodci jsem se dočetl, že Londýn je nejdražším městem v Evropě. O to víc mě potěšilo, že velká muzea a galerie nevybírají žádné vstupné.

Kopule chrámu svatého Pavla

Stanová osada u svatého Pavla

Vystoupil jsem u chrámu svatého Pavla, barokního skvostu Londýna. Při obhlídce kostela se mi naskytl prazvláštní pohled. V bezprostřední blízkosti svatostánku byly postaveny desítky stanů. Lidé, kteří tuto stanovou osadu obývají již od poloviny října, se připojili k celosvětovému hnutí, které protestuje proti nespravedlnostem a nedemokratičnosti stávajícího společenského uspořádání. Tento systém je podle protestujících neudržitelný. Z všudypřítomných transparentů jsem vyrozuměl, že se jim nelíbí například takřka neomezená moc finančních ústavů, které podle nich zavinily současnou neutěšenou situaci světového hospodářství.*

Studenti se blíží - policejní zátarasy připraveny

Nahlédl jsem i do samotného chrámu, od jeho důkladnější prohlídky mě ale odradilo vysoké vstupné. Poté jsem se rozhodl, že do muzea dojdu pěšky. Cestou jsem míjel zástupy policistů stojících za železnými zátarasy. Nad námi kroužilo několik vrtulníků. Později jsem se ze zpravodajských portálů dozvěděl, že v ulicích Londýna toho dne protestovaly tisíce studentů proti zvyšování školného.

Egyptští faraóni

Britské muzeum jsem jednou navštívil již před devíti lety. Vzpomínám si, že jsem tehdy většinu času strávil v sálech s exponáty ze starého Egypta. I tentokrát jsem se v nich zdržel podstatnou část prohlídky. K nejznámějším exponátům, jež jsou zde vystaveny, patří slavná rosettská deska, díky níž se J.F. Champollionovi podařilo rozluštit hieroglyfické písmo. Uchvátily mě i památky ze starověké Mezopotámie.

Když jsem si prohlížel majestátní sochy egyptských faraonů či monumentální rytiny z období asyrských a babylonských vladařů, měl jsem pocit, jakoby ke mně promlouvaly docela srozumitelnou řečí. Jsem si vědom toho, že moje představy o dějinách starověkého Egypta či Mezopotámie jsou značně zploštělé. Do hlavy se mi však neustále vkrádala otázka, jak asi budou za několik tisíc let interpretovány artefakty z moderních dějin evropské civilizace (nyní chvilku předpokládejme, že se této doby lidstvo dožije, což v tuto chvíli není úplně samozřejmé). Obávám se, že budou působit dosti zmateným dojmem. Bude to zřejmě velmi

Klínové písmo

nesourodý obraz dokumentující překotný vývoj, jehož jsme v současné době svědky (a snad trochu i aktéry). Nepochybně bychom se občas měli zastavit a zamyslet nad tím, co bychom vlastně chtěli, aby nás „přežilo“. Dálnice, obchodní domy a velkosklady to nejspíš nebudou. Bylo by podle mě žádoucí, kdybychom i v dnešní době vytvářeli díla s nadčasovou estetickou hodnotou, která jim v budoucnu zajistí zvýšenou památkovou ochranu či nadstandardní muzejní péči.

Londýnský parlament

Z muzea jsem se vydal na večerní procházku podél Temže. Vystoupil jsem hned vedle budovy parlamentu, nad níž se tyčí Big Ben. Odtud jsem se – zčásti pěšky, zčásti opět metrem – přesunul k druhé známé londýnské dominantě, jíž bezesporu je Tower Bridge. Při této pochůzce jsem pro změnu přemýšlel o tom, zda je nutné, aby byly tyto pamětihodnosti – a nevyčíslitelná řada dalších po celém světě – celou noc osvětleny. Není to zbytečné plýtvání energií? Kvůli světelnému znečištění ve velkoměstech není vidět tolik hvězd! Jejich obyvatelé se mohou cítit právem ochuzeni. Na druhou stranu si samozřejmě rád tyto objekty vyfotím, když jsou tak pěkně nasvětlené. Nevím, jestli bych se vůbec šel po setmění projít podél Temže, kdyby tam nebylo nic vidět. Každé město plné historických památek by se tak rázem stalo turisticky neatraktivní. Přesto si myslím, že by bylo rozumné, přecházet alespoň v nočních hodinách, řekněme od půlnoci do páté hodiny ranní, na úspornější režim osvětlení (není-li naším cílem co nejrychleji vyčerpat co největší množství přírodních zdrojů).

Tower Bridge

---

* Některá média zjednodušeně označují protesty přívlastkem antikapitalistické. Snažil jsem se tedy zjistit, jaké jsou konkrétní požadavky osadníků od svatého Pavla. Našel jsem je tady: http://occupylsx.org/?page_id=575