Rozpačitý začátek

Koncem druhé říjnové dekády jsem odjel obtěžkán objemnými zavazadly do Prahy, kde jsem nastoupil do autobusu, který měl namířeno do Londýna. Byl poloprázdný. Značnou část přibližně osmnáctihodinové cesty jsem prospal či probděl. V cílové stanici bylo třeba vyzvednout si v automatu jízdenku zakoupenou přes internet. V rozlehlém areálu Victoria Station jsem bloudil podobně jako kdysi při své první cestě z berlínského hlavního nádraží. Transakce se naštěstí zdařila. Do metra jsem se musel doslova prodírat přes několikery turnikety. Z vlaku jsem se následně pokoušel dovolat na recepci střediska do Hockley, ale ohlásil se jen záznamník. Z nádraží jsem proto šel pěšky podle malého vytištěného plánku.

Na rok do Anglie

Studoval jsem dva semestry v Berlíně. Několik týdnů jsem prožil v Horní Lužici, Braniborsku a Švábsku. Naučil jsem se obstojně německy, našel přátele různých národností a získal hodně cenných zkušeností. Po završení studia jsem se chtěl vydat na Evropskou dobrovolnou službu (EVS) do Anglie – nejlépe do nějakého sdružení, které se zaměřuje na mezinárodní výměny mládeže. Reakce hostujících organizací, jež jsem obeslal, však byly pouze dvojího druhu – záporné a žádné. Začal jsem proto po určité době přemýšlet, zda bych se do té Anglie nemohl dostat jinak. Vzpomněl jsem si přitom na článek o evropských skautských základnách (jeho autor u mě shodou okolností jednou přespával v Berlíně), který jsem nedávno četl. Říkal jsem si, že za pokus nic nedám a poslal e-mail vedoucímu střediska zážitkových aktivit v Hockley (asi 50 km východně od Londýna). Po několika dnech mě mile překvapila kladná odpověď. Podmínky sice nebyly tak dobré, jako nabízí EVS, přesto jsem se rozhodl naskytnutou příležitost využít. Je to možná poslední šance vyrazit na tak dlouhou dobu do světa a naučit se pořádně anglicky. Hlavní je, že budu mít zajištěné ubytování a příspěvek na stravu.

Vítejte na mém blogu

Minulý týden jsem odcestoval do Anglie. Ještě před odjezdem mě napadlo, že bych mohl svoje zážitky, postřehy a fotky někde zpřístupňovat, aby moji bližní věděli, co dělám. Poněvadž nefandím facebooku (stejně jako nezanedbatelná část potenciálních čtenářů), rozhodl jsem se, že si založím podobný blog jako můj německý kamarád Dominik, jenž donedávna působil jako dobrovolník v Dánsku. Vzorů bylo více - s oblibou si čtu zápisky svých přátel z Adry, Filipa a Lindy, kteří se v polovině září vydali do Mexika vyučovat angličtinu. Vybral jsem si tuto doménu, protože se dá poměrně jednoduše a efektivně spravovat. Současně neobsahuje rámečky s reklamou vnucující lidem věci, které nepotřebují.

Věřím, že moje články budou čtivé a podnětné. S mými texty a fotografiemi můžete nakládat dle svého uvážení, avšak výhradně k nekomerčním účelům. Budete-li obsah mého blogu někde veřejně publikovat, nezapomeňte prosím uvést zdroj.

Pokud mne budete chtít kontaktovat, využijte moji mailovou adresu: