Co jsem dělal osm týdnů v Německu?

Týden první (27.10.-4.11.2012)

Do Německa jsem cestoval autobusem z Prahy. Vystoupil jsem v Kolíně nad Rýnem, kde jsem měl dostatek času na procházku po městě a prohlídku monumentální středověké katedrály. Z Kolína jsem pokračoval vlakem do Bielefeldu a po přestupu dále do Oerlinghausenu. Večer jsem dorazil k domu svaté Hedviky, v němž sídlí Institut pro migraci a otázky vysídlení.

Procházka podél řeky v Kolíně nad Rýnem

Obrázky ze Severního Porýní-Vestfálska

Kolín nad Rýnem - snová procházka po nábřeží

Jak se rozhodovat při nákupu vánočních dárků

Minule jsem tu uveřejnil článek o dětské práci v rozvojových zemích. V rámci přípravy na další přednášku zaměřenou na rozvojovou politiku jsem se dále zajímal o to, jaké možnosti má společensky uvědomělý spotřebitel. Narazil jsem přitom na velmi zajímavé stránky http://www.aktiv-gegen-kinderarbeit.de (aktivně proti dětské práci), kde jsou k dispozici přehledné tabulky firem, které obchodují s oblečením a potravinami (včetně čokolády). Doprovodné informace jsou sice uvedeny v němčině, ale k základní orientaci nejsou znalosti němčiny nutné. Přístup hodnocených firem je posuzován podle čtyř kritérií:

1. Politika podniku namířená proti dětské práci (v ideálním případě by toto mělo být výslovně uvedeno v etickém kodexu firmy).

2. Nezávislé kontroly na všech stupních výrobního a dodavatelského řetězce.

3. Výtky týkající se dětské práce – jsou-li opodstatněné (pokud ano, jakým způsobem k nim daná firma přistupuje).

4. Angažovanost firmy v otázce dětské práce.

Jedno dítě stojí 230 eur

Objevují se každou chvíli. Jsou smutné a plné beznaděje. Nemůžeme je nevnímat, ale většina z nás je vůči nim otupělá. Mnozí nad nimi mávnou rukou s tím, že stejně nic nezmůžou. Zprávy o porušování základních lidských práv v rozvojových zemích, především práv dětí, se nás však týkají více, než jsme si ochotní připustit. Stokrát můžeme opakovat, že máme svých starostí dost, ale to není žádné alibi. Nechci zlehčovat problémy většiny Evropanů, jistě nejsou malé, ale ve srovnání se zástupy lidí, které žijí na hranici chudoby či pod ní a které musí každý den bojovat o přežití, jsou vcelku zanedbatelné.