Jedno dítě stojí 230 eur

Objevují se každou chvíli. Jsou smutné a plné beznaděje. Nemůžeme je nevnímat, ale většina z nás je vůči nim otupělá. Mnozí nad nimi mávnou rukou s tím, že stejně nic nezmůžou. Zprávy o porušování základních lidských práv v rozvojových zemích, především práv dětí, se nás však týkají více, než jsme si ochotní připustit. Stokrát můžeme opakovat, že máme svých starostí dost, ale to není žádné alibi. Nechci zlehčovat problémy většiny Evropanů, jistě nejsou malé, ale ve srovnání se zástupy lidí, které žijí na hranici chudoby či pod ní a které musí každý den bojovat o přežití, jsou vcelku zanedbatelné.

Nedávno jsem v poměrně krátké době narazil hned třikrát na fenomén dětské práce. Nejprve jsem si v Respektu přečetl článek o tureckých dětech, které místo školní docházky celé dny sbírají oříšky. Že se nás to nijak netýká? Nenechte se mýlit! Odkud si myslíte, že se k nám dovážejí suroviny, z nichž se vyrábějí oříškové čokolády? Tři čtvrtiny celosvětové produkce lískových oříšků se vypěstují právě v Turecku.

Další politování hodné případy byly popsány v zářijovém čísle cestovatelského magazínu Koktejl. Přes jeden a půl milionu dětí (tzn. až 45% dětí mladších 15 let) je v asijské zemi Kambodža nuceno desítky hodin týdně vyrábět cihly, těžit sůl, drtit kameny či vykonávat jiné pracovní úkony. Většina z nich nechodí do školy. Například za výrobu cihel v horkém zaprášeném prostředí dostává dítě odměnu zhruba 15 korun na den. Malí pracovníci často trpí bolestí hlavy, popraskanou kůží, deformací kostry či jinými zdravotními obtížemi.

Alarmující informace přinesl též dánský dokumentární film z roku 2010 The Dark Side of the Chocolate / SchmutzigeSchokolade. Předkládá kruté svědectví o prodeji dětí do otroctví v západní Africe, kde jako velmi levná pracovní síla dřou na kakaových plantážích[1] – zejména ve státě Pobřeží Slonoviny, který je největším producentem kakaa na světě. Umíte-li anglicky nebo německy, určitě se na tento film podívejte. Těžko uvěřitelné je například zjištění, že cena jednoho dítěte se na nelegálním trhu s otroky pohybuje kolem 230 eur (necelých 6.000 korun!). Zvídavému novináři se podařilo shromáždit řadu nezvratných důkazů o práci dětských otroků, majitelé největších čokoládoven, které kakao z těchto plantáží vykupují, přesto před tímto problémem strkají hlavu do písku. Vůli postavit se mu čelem nevykázala ani světoznámá značka Nestlé.[2] Společenská neodpovědnost koncernu, jehož roční obrat se pohybuje v desítkách miliard eur, je přinejmenším zarážející.

Na druhé straně je třeba ocenit, že v záležitosti tureckých oříšků podnikla společnost Nestlé pod tlakem neziskových organizací – na rozdíl od ostatních velkých nadnárodních korporací (Ferrero[3], CAOBISCO či Kraft Foods[4]) – první kroky vedoucí k vyloučení dětské práce na svých výrobcích. Zároveň společnosti Nestlé a Cadbury přešly v roce 2010 ve Velké Británii částečně na fairtradové kakao. Úplné vymýcení nedobrovolné práce dětí mladších 15 let při sběru oříšků a kakaových bobů je však stále v nedohlednu.

Jsem přesvědčen o tom, že žádný člověk se sociálním cítěním se nemůže tvářit, že se ho problematika dětské práce v Turecku či v západní Africe netýká. Každý, kdo si občas koupí čokoládu, má v rukou určitou moc. Nemusíme se úplně zříkat konzumace čokolády, ale máme možnost odmítnout čokoládu pochybného původu. Jak ji poznáme? Určitou garanci, že byla při výrobě zboží dodržována základní lidská práva, poskytuje logo Fairtrade umístěné na obalu čokolády (ale i kávy, čaje a dalších produktů). Aby mohli být zapojeni do programu Fair trade, musí pěstitelé v zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky respektovat stanovené podmínky. Jsou například průběžně kontrolováni, zda pracovníci na plantážích či na farmách vykonávají své povolání v bezpečných a důstojných podmínkách. Dětská práce je jim zapovězena. Za to mají zaručenou dlouhodobou spolupráci a výkupní ceny, které pokryjí vynaložené náklady a umožní jim důstojnější život.

Ve Velké Británii je již možné najít produkty s certifikátem Fair trade skoro v každém obchodě. Jejich cena je často jen nepatrně vyšší než u potravin bez tohoto certifikátu. Také v Německu se stále častěji dostává tento druh zboží na regály supermarketů. V České republice je trh s fairtradovýni výrobky zatím poměrně malý, jejich cena je tudíž u nás vyšší než v západní Evropě. K rozšíření trhu a tím i ke snížení cen patrně povede pouze výrazné zvýšení poptávky. Ve větších městech jsou již nyní specializované obchůdky a zboží se štítkem Fair trade se postupně stává součástí sortimentu některých supermarketů.

Sám si čokoládu moc často nekupuju. Když ji chci věnovat někomu jinému, snažím se sehnat produkt „spravedlivého obchodu“. Je to dražší a pracnější, ale stojí to za to. Myslím, že poprvé jsem takové dárky koupil před čtyřmi lety v Berlíně.

Odkazy:

• Tereza Hronová: Kruh bídy (Koktejl, září 2012, s. 80-85)
• Lucie Kavanová: Tři tuny oříšků pro Popelku (respekt.cz)
• Stanislav Komínek: Dětská práce na kakaových plantážích je stále smutnou realitou (fairtrade.cz)
• Miki Mistrati: The Dark Side of the Chocolate / Schmutzige Schokolade 
• Pavla Začalová: Lískové ořechy – turecká chlouba i ostuda (rozvojovka.cz)
• Pavla Začalová: Příčiny a důsledky dětské práce (rozvojovka.cz)

---

[1] V západní Africe pracuje v kakaovém průmyslu kolem 1,8 mil. dětí – viz http://www.fairtrade.cz/5-o-fair-trade/375-detska-prace-na-kakaovych-plantazich-je-stale-smutnou-realitou/ (1.12.2012).

[2] K výrobkům firmy Nestlé prodávaným v ČR patří tabulkové čokolády Studentská pečeť a Orion, čokoládové tyčinky Margot, KitKat a Deli či Lentilky.

[3] Příklady produktů Ferrero na českém trhu: pralinky Ferrero Rocher a Raffaello, čokoládové tyčinky Kinder Bueno,  čokoládová vajíčka Kinder Surprise, pomazánka Nutella.

[4] Společnost Kraft Food prodává v ČR například tabulkové čokolády Figaro či Milka, oplatky Fidorka, Siesta, Vlnky, Horalky, Miňonky či Tatranky Opavia.