Co jsem dělal osm týdnů v Německu?

Týden první (27.10.-4.11.2012)

Do Německa jsem cestoval autobusem z Prahy. Vystoupil jsem v Kolíně nad Rýnem, kde jsem měl dostatek času na procházku po městě a prohlídku monumentální středověké katedrály. Z Kolína jsem pokračoval vlakem do Bielefeldu a po přestupu dále do Oerlinghausenu. Večer jsem dorazil k domu svaté Hedviky, v němž sídlí Institut pro migraci a otázky vysídlení.

Procházka podél řeky v Kolíně nad Rýnem

Tato instituce byla založena po II. světové válce společenstvím lidí, kteří byli vyhnáni z oblastí, jež při poválečných jednáních připadly Polsku. Velká část vyhnanců pocházela ze Slezska, za jehož patronku je považována právě svatá Hedvika. Do 70. let se institut podporoval hlavně uprchlíky z Horního Slezska a Rumunska. Od konce 80. let se stali hlavní cílovou skupinou vystěhovalci ze zemí bývalého Sovětského svazu.

Po večeři jsem se ubytoval v útulném pokoji. Druhý den mne přišel přivítat ředitel institutu Dr. Johannes Stefan Müller. Odpoledne jsem vyrazil na první kratší procházku po okolí.

V pondělí jsem se účastnil přivítání rusky mluvící židovské skupiny seniorů a rodin s dětmi. Někteří z nich žijí v Německu již přes dvacet let. Byl pro ně připraven čtyřdenní vzdělávací program zaměřený na rozvojovou politiku. Na tyto dopolední semináře jsem chodil na náslech, abych příště mohl sám některý z nich vést. V odpoledních hodinách jsem se věnoval poznávání Oerlinghausenu, abych mohl hosty domu svaté Hedviky provádět po městě. Mimo jiné jsem navštívil archeologické muzeum lidového stavitelství, které návštěvníkům umožňuje cestu časem od starší doby kamenné až do raného středověku.

Ve čtvrtek 1. listopadu jsem byl přítomen večerní přednášce profesora Hartmanna Tyrella o Maxi Weberovi a Niklasi Luhmannovi. O víkendu jsem měl volno, v neděli jsem proto mohl podniknout přibližně dvanáct kilometrů dlouhý výšlap Teutoburským lesem.

Niklas Luhmann (vlevo) a Max Weber v Oerlinghausenu

Týden druhý (5.-11.11.2012)

Během druhého pracovního týdne jsem připravoval prezentaci o České republice a česko-německých vztazích. Kromě toho jsem si přečetl analýzu o situaci imigrantů ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko a snažil se k ní dohledat aktuální údaje. Dále jsem si prostudoval podmínky a schválené projekty nadačního fondu Geschichte(n) in Vielfalt, z jehož prostředků by mohly být financovány některé programy Institutu pro migraci a otázky vysídlení v Oerlinghausenu.

V sobotu 10. listopadu jsem se stal účastníkem kurzu psychologie, který byl zaměřen na řešení náročných životních situací. O den později jsem pak jiné skupině prostřednictvím své prezentace představil Českou republiku a instituce, které usilují o rozvoj česko-německé spolupráce v nejrůznějších oblastech.

Týden třetí (12.-18.11.2012)

V pondělí 12. listopadu jsem se zúčastnil konference k tématu celoživotní vzdělávání, která se uskutečnila na zámku Corvay. Součástí konference byla prohlídka zámku i přilehlého klášterního kostela. Následujícího dne jsem byl v domě svaté Hedviky na náslechu přednášek o německé kultuře a dějinách pro mladé studenty z celého světa.

Ve středu jsem se seznámil se skupinou imigrantů pocházejících z bývalého Sovětského svazu. Podnikl jsem s nimi meditativní procházku „Cestou filozofů“ a den nato též výlet do Paderbornu spojený s návštěvou tamní katedrály.

V sobotu jsem se vydal pěšky k pomníku germánského hrdiny Arminia, jenž roku 9 našeho letopočtu zničil v Teutoburském lese tři římské legie. Od pomníku jsem pokračoval do malebného města Detmold, někdejšího centra knížectví Lippe. Urazil jsem celkem asi 23 kilometrů. Zpátky jsem se vrátil vlakem. Večer jsem přijal pozvání na posezení vedoucích skupin, které pravidelně navštěvují dům svaté Hedviky.

Přízemní mrazík v Teutoburském lese

Týden čtvrtý (19.-25.11.2012)

V průběhu čtvrtého týdne jsem se aktivně zapojil do organizace německo-polského setkání žáků ve věku 15-18 let. Polská skupina přijela z Vratislavi, německá z Hemmingenu u Hannoveru. Hlavní koordinátorkou setkání byla Dr. Dorota Pluchowska, odbornice na interkulturní komunikaci. První dva dny byly ve znamení seznamovacích her a nastavení pravidel společné práce. Program setkání byl zacílen na mezilidskou komunikaci, pozorování a vnímání okolního světa a rozdíly mezi německou a polskou mentalitou. Já jsem ke zdaru akce přispěl uvedením několika zahřívacích her a plněním úkolů technického charakteru (rozdělování klíčů od pokojů, zajištění potřebného vybavení apod.).

Volnou neděli jsem opět vyplnil putováním Teutoburským lesem. Tentokrát jsem zamířil na druhou stranu – do Bielefeldu, který leží přibližně patnáct kilometrů západně od Oerlinghausenu.

Týden pátý (26.11.-2.12.2012)

Do domu svaté Hedviky zavítala další skupina seniorů rusko-židovského původu a na programu byla opět rozvojová politika. Ve středu odpoledne jsem společně s touto skupinou navštívil Detmold, kde jsem strávil více než dvě hodiny v místním rozlehlém muzeu. Ve čtvrtek jsem po obědě zorganizoval poznávací procházku po Oerlinghausenu. V pátek dopoledne jsem pak vedl seminář o „spravedlivém obchodě“ (fair trade). O víkendu mi v uskutečnění dalších výletů po okolí zabránilo nachlazení.

Hrázděné domy v Detmoldu

Týden šestý (3.-9.12.2012)

V pondělí 3. prosince jsem sepisoval zprávu o německo-polském setkání pro potřeby vyúčtování grantu od DPJW (Deutsch-Polnisches Jugendwerk). Večer jsem se seznámil s novými hosty – skupinou seniorů, kteří se narodili převážně v Horním Slezsku. Společně s nimi jsem v nadcházejících dnech sledoval zajímavý dokumentární cyklus Deutschland von oben. Zároveň jsem si připravoval dvě přednášky, které jsem přednesl v pátek dopoledne. První se týkala společných česko-slezských dějin, prostřednictvím té druhé jsem svým posluchačům představil české lidové vánoční zvyky. Odpoledne jsem se vypravil na vánoční výstavu do muzea lidového stavitelství v Detmoldu.

O víkendu se stal domov svaté Hedviky útočištěm mladých lidí, jejichž rodným jazykem je ruština, případně rumunština. Některé z nich jsem poznal během sobotního workshopu, který se zaměřoval na interkulturní komunikaci.

Týden sedmý (10.-16.12.2012)

Skupina, která měla přijet tento týden, bohužel svůj vzdělávací pobyt na poslední chvíli odřekla, tudíž za ni již nebylo možné sehnat náhradu. Začátkem týdne mě zaměstnávalo především psaní této závěrečné zprávy. Ve zbývajících dnech jsem se podílel na výrobě a rozeslání zpravodaje hostitelské organizace St. Hedwigs Kurier (vydání 2012). V sobotu 15. prosince jsem podnikl výlet do historického města Lemgo.

Věže kostela svatého Mikuláše v Lemgu

Týden osmý (17.-21.12.2012)

V pondělí 17. prosince jsem se zúčastnil konference Muzea – Migrace – Kulturní rozmanitost, která se uskutečnila v areálu průmyslového muzea poblíž městečka Lage. Tentýž den večer jsem přivítal další hosty domu svaté Hedviky.

Tématem posledního týdne mé hospitace byla rozvojová politika v evropském a globálním kontextu s důrazem na odpovědné chování spotřebitelů. Ve čtvrtek 20. prosince jsem samostatně vedl seminář, v němž jsem účastníkům představil principy „spravedlivého obchodu“ a další možnosti, které mají uvědomělí spotřebitelé. K této problematice jsem též napsal dva články, které jsem publikoval na svém blogu (Jedno dítě stojí 230 eur, Jak se rozhodovat při nákupu vánočních dárků).

V pátek 21. prosince jsem se vlakem přesunul zpět do Kolína nad Rýnem, kde jsem zavítal do Římsko-germánského muzea (Römisch-Germanisches Museum). Zbývající čas do odjezdu autobusu jsem vyplnil procházkou historickým centrem města a tichým vzpomínáním na uplynulý rok v románském kostele svatého Martina. K autobusovému nádraží jsem chtěl jít opět po nábřeží podél Rýna, úmysl mi však překazila velká voda, která se vylila z koryta a zaplavila stezku pro chodce včetně laviček.


Během své osmitýdenní hospitace v domě svaté Hedviky v Oerlinghausenu jsem získal mnoho cenných zkušeností v oblasti přípravy interkulturních seminářů, práce s imigranty, seniory i mezinárodními skupinami mládeže. Nasbíral jsem hodně inspirace, kterou budu moci využít například na česko-německém táboře, který budu pořádat v srpnu 2013. Zároveň jsem měl možnost probádat pro mě dosud neznámou část Spolkové republiky Německo a seznámit se s řadou milých lidí.

P.S.: Tento článek je upravenou verzí závěrečné zprávy, kterou jsem vytvořil pro Koordinační centrum česko-německých výměn mládeže TANDEM.