Muzeum hrou

Když se řekne muzeum, leckomu se vybaví exponáty vystavené za nataženým provazem či v prosklených vitrínách, dlouhé nudné popisky a důležité upozornění, aby se vzácní návštěvníci ničeho nedotýkali. Taková představa je v českém prostředí do značné míry oprávněná. Nemůžeme ale házet všechna muzea do jednoho pytle. Dětské koutky plné hraček, kavárny k posezení a interaktivní expozice v některých muzeích vysílají jasný signál, že jsou zde návštěvníci skutečně vítanými hosty. K takovým průkopníkům bezesporu patří expozice Po stopách Keltů v obci Nasavrky na Chrudimsku. Hosté tu mají jedinečnou příležitost potěžkat si repliku keltského meče a štítu, shlédnout prezentaci jak se vyvíjelo opevnění nedalekého keltského oppida a podívat se na krátký hraný filmový dokument inspirovaný nálezem keltského kamenného mlýnku na obilí.

Řekl bych, že ve Velké Británii je takový „průkopnický“ přístup k roli muzeí ve společnosti poměrně běžnou praxí. Muzea tu dělají vše pro to, aby nebyla vnímána jako instituce, kam se chodí spíše z povinnosti, nýbrž jako živé místo, kde se lidé setkávají s přáteli, kde se mohou odreagovat, zábavnou formou se dozvědět něco nového a kam se rádi vracejí.

Na téměř ukázkový příklad toho, jak se dá poutavě postavit expozice o dějinách města, jsem před nedávnem narazil v Newcastlu. Místní Discovery museum je prostředím prodchnutým nápaditostí. Největší výstavní sál v přízemí budovy je vyhrazen pro expozici Newcastle Story (Příběh Newcastlu), která zájemce provede historií města od příchodu Římanů až po dobu nedávnou minulou. Cestou si návštěvník může prohlédnout do dobových kulis zasazené figuríny, které vypadají skoro jako živé, složit si římskou nádobu z napodobeniny nalezených střepů nebo si před zrcadlem vyzkoušet výstroj středověkého válečníka či dětské školní uniformy z viktoriánské éry. K tomu si jakoby mimochodem můžete přečíst přehledně členěné informační panely doplněné četnými ilustracemi a podívat se na časové přímky, abyste se neztratili v čase.

Atmosféru jednotlivých historických epoch dotváří pomyslné rozhovory figurín, jejichž přehrávání se spustí, jakmile se k nim přiblížíte. Zapojení sluchového vjemu je jistě dobrý nápad, avšak stále dokola se opakující dialogy vás zároveň ruší při četbě informačních panelů. Myslím, že by bylo lepší přenést zvuk do sluchátek, aby zbytečně nerozptyloval ty, kteří ho zrovna nechtějí poslouchat. Toto doporučení, jak vylepšit jinak krásný příběh, který vypráví přízemní sál muzea, jsem při odchodu napsal jako zpětnou vazbu do speciálního dotazníku pro komentáře návštěvníků.

Příběh Newcastlu není zdaleka to jediné, co Discovery museum nabízí. Rozhodně se vyplatí vystoupat o patro výše, kde se neméně inspirativním způsobem vypráví Příběh řeky Tyne (Story of the Tyne), která protéká Newcastlem. V tomto sále mne nejvíce zaujala potemnělá vitrína s vycpanými ptáky a jinými zvířátky v realisticky naaranžovaném prostředí. Stačilo stisknout některé z tlačítek, aby světelný kužel osvítil vybraný exponát a reproduktor přehrál zvuky typické pro daného živočicha. Doufám, že podobně atraktivním způsobem bude během několikaleté rekonstrukce přebudována zoologická expozice v hlavní budově Národního muzea v Praze.

Ve stejném patře je herna pro děti, do sedmi let, v němž je umístěn model řeky Tyne s pohyblivými mosty a dalšími vymoženostmi. Děti tam můžou přelévat vodu pomocí různých nádob a formou hry se seznamují s fyzikálními principy. Hry, hádanky a hlavolamy jsou v dalších sálech nachystané i pro dospělé návštěvníky. Dodnes lituju, že jsem v tom muzeu mohl zůstat jen několik hodin. Kdybych nemusel odejít na autobus, vydržel bych tam asi až do večera.