Střílet jako Robin Hood

Dobrý den,
dneska jsem vaším instruktorem lukostřelby. Abychom se vzájemně nepostříleli, je potřeba dodržovat několik základních pravidel. Opustit čekací zónu a chopit se luků a šípů můžete pouze na můj pokyn. Pokud řeknu stop, přerušíte všechno, co budete v tu chvíli dělat. Můžu se zeptat, jakou rukou píšete? Pravou? V tom případě si na vnitřní stranu levého předloktí připevněte tento chránič. V ruce s chráničem budete držet luk. Než půjdeme střílet, trochu se zahřejeme...

Takhle nějak zahajují instruktoři tréninky lukostřelby. Proč o tom píšu? O uplynulých dvou víkendech jsme absolvovali intenzivní lukostřelecký kurz. V jeho průběhu jsme si osvojili zásady bezpečnosti, zdokonalili se ve způsobu vysílání šípů na terč a naučili se udržovat potřebné vybavení v bezvadném stavu. Kurz byl zakončen praktickým a teoretickým přezkoušením, po kterém nám zkušební komisař předal nášivky s nápisem ARCHERY LEADER. Musel jsem se tedy naučit anglickou lukostřeleckou terminologii a nakonec jsem získal oprávnění vést hodiny lukostřelby.

Snad každý si někdy zkusil vystřelit ze sportovního luku. Vlastnit ho může prakticky kdokoliv. Přestože k tomu není potřeba mít žádný zbrojní průkaz, vězte, že luk je zbraň, která může být velmi nebezpečná. Náš školitel nám promítl fotografie postřelených lidí. Věřte mi, že šíp trčící ze zkrvavené ruky nebo hlavy není zrovna pěkná podívaná. Riziko zranění se dá samozřejmě minimalizovat. Stačí dodržovat základní pravidla bezpečnosti.

K nasazení tětivy je lepší použít speciální natahovák.

Na bezpečnost má pochopitelné zásadní vliv také místo, kde se střílí. Jak by měla vypadat venkovní střelnice? To jsem bohužel nikde na webu nenašel v češtině, proto si dovolím uvést doporučení britské lukostřelecké společnosti GNAS (The Grand National Archery Society):

1. Rozměry střelnice: Je-li vzdálenost terčů od základní čáry do 60 m, minimální délka střelnice je 110 m. Jsou-li terče dále (maximální vzdálenost je 90 metrů), pak je hranice dostřelu 50 metrů za nimi. Minimální vzdálenost mezi krajním terčem a okrajem střelnice je na obou stranách 25 metrů. V tomto prostoru by se neměl během střílení nikdo pohybovat!
2. Minimální vzdálenost vyznačené čáry, od níž se střílí, od terče je 10 m (šíp se může odrazit zpátky!).
3. Minimální vzdálenost mezi jednotlivými terči je 2,5 metru.
4. Čekací zóna je minimálně 5 metrů za čárou, od které se střílí.
5. Dalších 5 metrů od začátku čekací zóny je hlediště pro diváky.*

Podceňovat bychom neměli ani výběr vybavení. Jaké je vhodné pro začátečníky? Šípy by měly být dlouhé alespoň 31 palců (tj. necelých 79 cm), nejvhodnějším materiálem je slitina hliníku. U luků jsou tři klíčové parametry – jeho délka, délka nátahu a napínací síla, která by neměla u začínajících lukostřelců překročit 22 liber (tj. necelých 10 kg). Podrobný manuál najdou zájemci tady.

Známe-li bezpečnostní pravidla a máme-li odpovídající vybavení, můžeme začít trénovat. Správnou lukostřeleckou techniku lze shrnout v několika bodech. Zde je několik základních rad pro střelbu bez mířidla:

1. Stojíme rozkročmo bokem k terči (chodidla jsou v šířce ramen a paralelně k čáře, kterou by v průběhu střelby neměl nikdo překročit).
2. Drážku na konci šípu zacvakneme do tětivy. Jedno ze tří per má jinou barvu než dvě ostatní. To by mělo mířit na nás.
3. Uchopíme tětivu těsně pod zakončením šípu posledními články tří prstů (ukazováčku, prostředníčku a prsteníčku) naší dominantní ruky.
4. Pozvedneme ruku s lukem směrem k terči a třemi prsty natahujeme tětivu. Ukazováček přiložíme ke koutku našich úst. Loket v úrovni ramen směřuje k čekací zóně. Svaly jsou uvolněné, stojíme rovně, náš postoj by měl připomínat písmeno T.
5. Zamíříme okem, které je blíže k tětivě, na terč a tětivu uvolníme.

Obvyklé chyby začínajících lukostřelců:

Zaklonění trupu, přehnané natažení tětivy

Přehnané natažení tětivy

Tady si někdo zapomněl vzít chránič na předloktí

Zdvižený loket

Míření vzdálenějším okem

Nesprávné uchopení tětivy

Technika střelby s mířidlem se liší tím, že ukazováček při natahování luku umístíme nad konec šípu (prostředníček a prsteníček zůstávají pod ním). Ukazováček poté místo úst přiložíme pod bradu.

Není bez zajímavosti, že terčová lukostřelba s mířidlem je olympijskou disciplínou. Poprvé se na olympiádě střílelo z luků již v roce 1900 v Paříži. Po roce 1920 však tento sport z programu letních olympijských her zcela vymizel. Do rodiny olympijských sportů se vrátil teprve roku 1972 v Mnichově. Čeští reprezentanti do bojů o medaile bohužel příliš nepromlouvají. Jedinou výjimku představuje 4. místo Zdenky Padevětové na LOH v Moskvě v roce 1980 – viz http://olympic.cz/cz/sporty/762/historie.

Na závěr se přiznám, že jsem si lukostřelbu docela oblíbil. Je to sport, který nám může přinést v dnešní době poměrně vzácné okamžiky vnitřního zklidnění a tichého soustředění. K zahození není ani vzpřímený postoj s rovnými zády a ostření zraku.