 |
| Červenka obecná v ruce ornitologa (Pánův kopec u Proseče 2009) |
Kolikrát mám sto chutí nasadit si na uši sluchátka jako ostatní a zaposlouchat se do svých oblíbených skladeb, aby mi šla práce lépe od ruky. Zvlášť když musím dlouhé hodiny hrabat listí nebo zavážet díry zeminou. „Nedělej to, nedělej,“ křikne na mě v tu chvíli ze stromu červenka svým pronikavým hlasem. Rázem si uvědomím, o co bych se ochudil. Mám to štěstí pracovat venku, na čerstvém vzduchu na rozhraní malého města a přilehlého lesa. O tom si lidé zavření v kancelářích můžou nechat zdát. Připravil bych se o možnost naslouchat přírodě kolem sebe.
Sám jsem dříve dost dobře nechápal lidi, kteří běhají po Kunratickém lese se sluchátky na uších, aby se odreagovali. Po dni stráveném v centru Prahy, kde na sebe neustále houkají auta a tramvaje, jsem byl rád, když jsem se mohl na chvíli proběhnout a zaposlouchat se přitom do zpěvu ptáků a šustění větví. Počínání nemalé části běžců mi trochu objasnil Haruki Murakami ve své knize O čem mluvím, když mluvím o běhání. Hudba mu pomáhá překonávat bolest. Jenže já nejsem dálkový běžec jako Murakami, který by každý týden polykal desítky kilometrů. Běhám jen občas pro radost. K tomu sluchátka nepotřebuji.
 |
| Se sluchátky v uších se dají zdolávat i lanové překážky (Hlinsko 2009) |
S vlčaty jsem několikrát hrál hru, při které se všichni na chvilku zastaví, zavřou oči a počítají, kolik zvuků uslyší. Výborná hra! Zkuste to někdy taky. Slyšet poletujícího čmeláka je dnes poměrně vzácné. Někdy takové zvuky nevnímáme ani při procházce do přírody. Odvykli jsme si. Radši si cestou povídáme o tom, kdo co viděl v televizi nebo našel na internetu. Ani já vnímat přírodu moc neumím. Ani zdaleka ne tak dobře jako Aldo Leopold, americký lesník a autor čtivé knížky, která vyšla v češtině pod názvem Obrázky z chatrče a rozmanité poznámky. Ale občas se o to aspoň snažím. Těším se, až bude teplo a budu mít volný den, že si půjdu sednout do lesa, vezmu si foťák a budu tiše čekat a rozhlížet se kolem sebe.
 |
| Obratná veverka |
Když se podívám z okna, mohu pozorovat, jak všudypřítomné veverky běhají po plotě a obratně skáčou po stromech. Prý se přemnožily, tak tu koncem minulého roku probíhal jejich odstřel. Kromě veverek občas pobíhají na dvorku pod mým oknem straky a holubi. Několikrát jsem zahlédl i kosa. Rachel se mi pochlubila, že na tom samém dvorku jednou dokonce spatřila z vedlejšího obytného přívěsu datla. S radostí na to hned upozornila Abbie, kterou toto zjištění ale prý nijak zvlášť nevzrušilo. Při odvážení nepotřebných pneumatik z překážkové dráhy jsme s Andym postřehli, jak mezi nimi zmateně kličkuje několik myší. Jedna z nich byla zalezlá uvnitř pneumatiky. Rychle jsem běžel pro foťák. Když jsem se vrátil, chtěla se přede mnou nejdřív schovat, ale pak mi zdvořile zapózovala.
 |
| Zdvořilá myš |
Hlavní senzací přírody Essexu jsou pro mě lišky. Ty sice v České republice žijí také, ale tak zblízka jsem jim ještě určitě do tváře nepohlédl (nepočítám-li stanici ochrany přírody v Pasíčkách). Před Vánoci jsem je jen párkrát zahlédl zdálky. Sotva jsem se vrátil do Hockley, hned první večer jedna vystartovala zpoza vedlejšího přívěsu. O Vánocích tu byl klid, tak se mohla v klidu schovat pod naším obývacím pokojem. V dalších dnech jsem je několikrát viděl probíhat za plotem z pletiva. Později proti mně jedna liška vyběhla přímo na hlavním prostranství. V tu chvíli jsem úplně ztuhnul, byla asi pět metrů ode mě a mezi námi nebyl žádný plot. Naštěstí se mě asi lekla víc než já jí a utekla. Minulý týden jsem za plotem zpozoroval kulhající lišku. Došlapovala jen na tři nohy. Pokusil jsem se k ní přiblížit, abych si ji mohl aspoň z dálky vyfotit. Na chvilku se zastavila, otočila se, ale po zablesknutí mého přístroje pokračovala v kulhavém běhu. Když jsem šel druhý den na nákup, viděl jsem jinou lišku, jak přeběhla poměrně rušnou ulici a poté jako kočka přeskočila nízkou cihlovou zídku. Na mnoha místech mého pracoviště je cítit výrazný štiplavý zápach. Nevím to jistě, ale mám důvodné podezření, že tuto pachovou stopu za sebou zanechávají právě lišky. V každém případě patří jejich štěkot ke koloritu našeho centra stejně neodmyslitelně jako zpěv červenky.
Zajímavé odkazy:
 |
| Kulhající liška |
Zajímavé odkazy:
Žádné komentáře:
Okomentovat