Centrum, ve kterém bydlím a pracuji, navštěvuje docela hodně skautských skupin. Během jejich krátkého pobytu však není moc příležitostí se s nimi blíže seznámit. Proto jsem začal spolupracovat s jedním místním střediskem, konkrétně se skupinou skautů ve věku 10,5-14 let. Poprvé jsem se s nimi sešel koncem listopadu.
Holky a kluci jsou sice většinou pohromadě v jedné skupině, ale někdy se stane, že je v celém oddíle zastoupeno jen jedno pohlaví. Nepočítám-li jedinou vůdkyni, je to i případ skupiny, k níž jsem se nedávno připojil. Tvoří ji zhruba 20 chlapců a čtyři dospělí vedoucí, kteří jsou podle mého odhadu ve věku 35-60 let. Říkali mi, že by chtěli přilákat i nějaké dívky. Ale případné zájemkyně se asi vždy zaleknou toho, že by se ocitly osamoceny v partě kluků.
Schůzky trvají zpravidla jeden a půl hodiny a jsou zahajovány a ukončovány rituálem, při kterém skauti vzdávají čest britské vlajce. První dvě setkání, kterých jsem se zúčastnil, měla neobvyklý program. Poprvé se jednalo o večerní výpravu po lesní stezce za městem, jejíž součástí bylo několik „nočních“ her a která vyvrcholila návštěvou rychlého občerstvení, kde vedoucí klukům koupili kornouty hranolek. Inu, ryba se musí chytat na to, co jí chutná. :-) Na další schůzku pak dorazil místní amatérský astronom s prezentací o souhvězdích a planetách naší sluneční soustavy. Od vedoucích jsem se později dozvěděl, že si takové hosty zvou pouze výjimečně. Poslední schůzku před Vánoci připravilo několik vybraných kluků. Byla plná pohybových her a nesla se v rytmu vánočních koled. Hry byly podobné těm, které jsme zvyklí hrávat u nás – například chůze kolem židlí, které je třeba co nejrychleji obsadit, přestane-li hrát hudba. Židlí je přitom vždy o jednu nebo o dvě méně než hráčů.
Když jsem poprvé hovořil s vedoucím střediska Davidem (který je zároveň jedním ze čtyř vedoucích oddílu skautů), znovu jsem se přesvědčil o malosti světa. Vyprávěl mi o jednom svém příteli, s nímž v roce 2003 navštívil Prahu. Možná si vzpomínáte, že se tehdy na Staroměstském náměstí zřítil vánoční strom, přelámal jednomu britskému turistovi stehenní kosti a pochroumal mu hrudní a bederní páteř. Ano, tušíte správně, tím turistou byl Davidův přítel. Zapátral jsem na zpravodajských portálech a zjistil, že české soudy poškozenému přiřkly odškodné ve výši 560 tisíc korun.[1] Tuto částku měla Praha uhradit již v roce 2007. Dave mi ale řekl, že jeho přítel prý tyto peníze doposud neobdržel. Pouze jakýsi šlechetný Pražan mu zaslal milý dopis a věnoval jistou sumu peněz. Nejsem si jistý, zda má Dave aktuální informace, radši se ho na to znovu zeptám. Nechce se mi věřit tomu, že by Praha odmítla zaplatit něco, k čemu byla pravomocně odsouzena. To by byla neskutečná ostuda pro celou Českou republiku.
Žádné komentáře:
Okomentovat