Muzeum hrou

Když se řekne muzeum, leckomu se vybaví exponáty vystavené za nataženým provazem či v prosklených vitrínách, dlouhé nudné popisky a důležité upozornění, aby se vzácní návštěvníci ničeho nedotýkali. Taková představa je v českém prostředí do značné míry oprávněná. Nemůžeme ale házet všechna muzea do jednoho pytle. Dětské koutky plné hraček, kavárny k posezení a interaktivní expozice v některých muzeích vysílají jasný signál, že jsou zde návštěvníci skutečně vítanými hosty. K takovým průkopníkům bezesporu patří expozice Po stopách Keltů v obci Nasavrky na Chrudimsku. Hosté tu mají jedinečnou příležitost potěžkat si repliku keltského meče a štítu, shlédnout prezentaci jak se vyvíjelo opevnění nedalekého keltského oppida a podívat se na krátký hraný filmový dokument inspirovaný nálezem keltského kamenného mlýnku na obilí.

Výpisky z deníku, který si nevedu

1. února 2012, středa

Celý den jsme natírali tělocvičnu, ve které se konají hodiny šermu a lezení na umělou stěnu. Při natírání jsem z okna zahlédl kulhavou lišku. Snad to byla ta samá, kterou jsem se pokoušel v lednu vyfotit (viz článek Lišky se přibližují). Obvykle nám končí pracovní doba v 17:00. Někdy se ale konají večerní programy, což byl případ prvního únorového dne. Skupina sociálně znevýhodněných dětí si přišla vyzkoušet lezení na prázdné přepravky od lahví, které instruktor vrší na sebe. Skončili jsme o půl sedmé.

Chrámy zasvěcené konzumu

„Proč se ti v New Yorku líbilo víc než v Londýně,“ zeptal jsem se nedávno jednoho šestnáctiletého dobrovolníka, který chodí ve svém volném čase pomáhat do sportovně-zážitkového centra Belchamps. „V New Yorku jsou větší obchody...“ Podivné kritérium, pomyslel jsem si. Tato bezelstná odpověď však vypovídá mnohé o nás a naší době.

Obrázky z Newcastlu a Durhamu

 

Newcastle upon Tyne, severovýchodní Anglie

Ve světě lan, úchytů a karabin

Asi bych tuhle práci nedokázal dělat každý den od rána až do večera: Neustále dětem i dospělým návštěvníkům utahovat sedáky, hlídat, aby měli prázdné kapsy a zavázané tkaničky, kontrolovat, zda jsou všechny karabiny pořádně zašroubované, vázat uzly, za chvíli je zase rozvazovat, celou dobu se tvářit příjemně, šikovné lezce povzbuzovat a ty méně šikovné ještě víc. Netvrdím, že profese instruktora lanových aktivit nemá smysl. Právě naopak, takový instruktor pomáhá lidem překonávat strach z výšek, učí je důvěřovat ostatním, umožňuje jim získat nezapomenutelné zážitky či jen strávit příjemné odpoledne plné aktivního pohybu.

Skok důvěry

Závod se sluncem

Začátkem minulého týdne jsem měl volno. Celý areál sportovně-zážitkového střediska Belchamps byl přikryt sněhovou pokrývkou. Odpoledne se do ní začaly opírat sluneční paprsky. Popadl jsem svůj foťák a zamířil s ním na vyvýšené místo nad tábořištěm. Světelné podmínky však nebyly ideální, slunce již začínalo zapadat za obzor. Výhled na zapadající slunce mi zakrývaly stromy. Ve snaze obejít clonící překážky jsem opustil Belchamps hlavní branou a chvátal po asfaltové silnici, která byla zalita vodou z tajícího sněhu. Veliké kaluže se z mého pohledu proměnily v téměř dokonalá zrcadla, v nichž se odrážely siluety stromů. Přestal jsem spěchat a snažil se v klidu najít co nejlepší záběr tohoto nádherného obrazu.

Střílet jako Robin Hood

Dobrý den,
dneska jsem vaším instruktorem lukostřelby. Abychom se vzájemně nepostříleli, je potřeba dodržovat několik základních pravidel. Opustit čekací zónu a chopit se luků a šípů můžete pouze na můj pokyn. Pokud řeknu stop, přerušíte všechno, co budete v tu chvíli dělat. Můžu se zeptat, jakou rukou píšete? Pravou? V tom případě si na vnitřní stranu levého předloktí připevněte tento chránič. V ruce s chráničem budete držet luk. Než půjdeme střílet, trochu se zahřejeme...