Obrázky ze Severního Porýní-Vestfálska

Kolín nad Rýnem - snová procházka po nábřeží

Jak se rozhodovat při nákupu vánočních dárků

Minule jsem tu uveřejnil článek o dětské práci v rozvojových zemích. V rámci přípravy na další přednášku zaměřenou na rozvojovou politiku jsem se dále zajímal o to, jaké možnosti má společensky uvědomělý spotřebitel. Narazil jsem přitom na velmi zajímavé stránky http://www.aktiv-gegen-kinderarbeit.de (aktivně proti dětské práci), kde jsou k dispozici přehledné tabulky firem, které obchodují s oblečením a potravinami (včetně čokolády). Doprovodné informace jsou sice uvedeny v němčině, ale k základní orientaci nejsou znalosti němčiny nutné. Přístup hodnocených firem je posuzován podle čtyř kritérií:

1. Politika podniku namířená proti dětské práci (v ideálním případě by toto mělo být výslovně uvedeno v etickém kodexu firmy).

2. Nezávislé kontroly na všech stupních výrobního a dodavatelského řetězce.

3. Výtky týkající se dětské práce – jsou-li opodstatněné (pokud ano, jakým způsobem k nim daná firma přistupuje).

4. Angažovanost firmy v otázce dětské práce.

Jedno dítě stojí 230 eur

Objevují se každou chvíli. Jsou smutné a plné beznaděje. Nemůžeme je nevnímat, ale většina z nás je vůči nim otupělá. Mnozí nad nimi mávnou rukou s tím, že stejně nic nezmůžou. Zprávy o porušování základních lidských práv v rozvojových zemích, především práv dětí, se nás však týkají více, než jsme si ochotní připustit. Stokrát můžeme opakovat, že máme svých starostí dost, ale to není žádné alibi. Nechci zlehčovat problémy většiny Evropanů, jistě nejsou malé, ale ve srovnání se zástupy lidí, které žijí na hranici chudoby či pod ní a které musí každý den bojovat o přežití, jsou vcelku zanedbatelné.

Výlet do Drážďan

Přijměte pozvání k malé procházce po metropoli spolkové země Sasko, která po II. světové válce takřka doslova povstala z popela. Dostat se do Drážďan je velice snadné – můžete si vybrat, zda pojedete vlastním autem, využijete možnosti spolujízdy, nasednete do vlaku či autobusu. Z Děčína se tam dá dokonce doplout lodí po Labi. Cesta vlakem z Prahy trvá něco málo přes dvě hodiny, nastoupit lze už v Břeclavi.

Zwinger

Přesun do Teutoburského lesa

Jak už jsem nedávno avizoval, vydal jsem se opět mimo republiku. Momentálně prodlévám v bývalém knížectví Lippe, které je nyní součástí německé spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko. Domluvil jsem si osmitýdenní praktikum v jednom centru pro migraci. Dostal jsem vlastní pokoj s umyvadlem, skříní, dvěma radiátory, stolem, židlí a postelí s povlečenými peřinami. Oproti Anglii jsem si tedy dost polepšil. Také moji noví spolupracovníci jsou velmi milí a hodní. Centrum navštěvují hlavně skupiny ruského a polského původu, pro které jsou připraveny vzdělávací kurzy. Například tématem uplynulého týdne byla rozvojová politika. Sám bych měl brzy připravit a vést některé semináře.

Houpačky a kolotoče

S časovým odstupem bych se rád vrátil k tomu, co jsem prožil během svého předem neplánovaného sedmitýdenního působení ve skautském centru Thriftwood, které leží ve městě Brentwood nedaleko Londýna. Ke stěhování mě vedlo nedůstojné zacházení mého někdejšího šéfa, vedoucího konkurenčního centra Belchamps, se zaměstnanci a dobrovolníky (viz článek Noví lidé, přesčasy, výlety, loučení a stěhování). Svým odchodem jsem mu chtěl dát jasný signál, že je něco v nepořádku. Následoval jsem tak obě kuchařky, recepční Rachel, budoucí instruktorku Abby, zástupce vedoucího centra Michaela a čtyři dobrovolníky ze Španělska. Jistě ne náhodou se během necelého půl roku rozhodlo odejít tolik lidí. V průběhu července a srpna navíc měla centrum opustit většina krátkodobých pomocníků, kteří patřili k mým nejbližším kamarádům. Bez nich jsem si své další setrvání v psychicky i fyzicky náročných podmínkách nedovedl představit.

Návratem můj blog nekončí

Z Anglie jsem se začátkem tohoto týdne vrátil zpátky domů. Neznamená to však konec Zápisníku dobrovolníka. Mám ještě několik rozepsaných článků, v nichž bych se rád poohlédl za svým celoročním působením za kanálem La Manche. Navíc je pravděpodobné, že se brzy opět vydám za hranice naší malé země. Své postřehy a nově nabyté zkušenosti bych chtěl i nadále sdílet s návštěvníky svého blogu.