Životní příběh indické dívky Shruthi

Die Kirchengruppe von Braunau / Broumovská skupina kostelů

Kirche des Hl. Michael in Wernersdorf / 
Kostel sv. Michala ve Vernéřovích

Kirche des Hl. Michael in Wernersdorf / 
Kostel sv. Michala ve Vernéřovích

Obrázky ze Sulovských skal a Malé Fatry

 Průhled oknem hradu Hričov

Vzpomínky předválečných skautů ožívají

Skauting existuje v českých zemích již více než sto let. Organizace založená A.B. Svojsíkem oslovila od svého vzniku již několik generací dětí a mladých lidí včetně bývalého prezidenta Václava Havla, vědkyně Heleny Illnerové či spisovatele Jaroslava Foglara. Skauting však neměl v naší zemi vždy na růžích ustláno. Jednou byl zakázán nacisty, komunisté jej zlikvidovali dokonce dvakrát. Někteří vedoucí byli vězněni či pronásledováni, zašlapat skauty do země se však žádnému režimu nepodařilo.

Na fotografii je zachycen tábor hlineckých světlušek, který se uskutečnil v roce 1939.

Cesta za poklady Vysočiny

Krajina na pomezí Železných hor a Žďárských vrchů patřila odnepaměti k zapomenutým končinám Českého království. Každodenní radosti a strádání obyvatel tohoto kraje pěkně vylíčili K.V. Rais v románu Západ či Helena Šmahelová v prvních dvou dílech své mlynářské trilogie. Zapadlá oblast kolem Hlinska je však nesmírně bohatá na lidovou architekturu, zručné řemeslníky a folklorní tradice. Tato lokalita je jako stvořená pro poznávací výpravy.

Vodní kovací hamr ve Svobodných Hamrech

Obrázky z okolí hradu Lichnice

Vápenný Podol

Obrázky ze Středního Pojihlaví

Pohled do údolí řeky Jihlavy

Článek o mezinárodním skautingu

Skautský šátek kolem krku vám za hranicemi otevírá nejedny dveře a nejedno srdce. Úplně cizí lidé vás často takřka okamžitě vezmou za svého a nabídnou vám své přátelství. V tom tkví snad největší kouzlo skautingu. Vyrážíte-li sami nebo s oddílem do zahraničí, rozhodně neváhejte kontaktovat místní skauty. Vyplatí se to zejména při delších studijních či pracovních pobytech.

Mezinárodní skauting má mnoho podob. Mohli bychom sestavit dlouhý seznam jeho pozitiv a přínosů pro jednotlivce i celé skupiny, ale stejně tak je třeba počítat s řadou nástrah a úskalí. Slyšel jsem i o případech, kdy středisko raději ukončilo spolupráci se zahraničním partnerem v obavě, že by rozdílné zvyky, tradice a nepsané zákony mohly napáchat více škody než užitku. Věnujme však pozornost spíše tomu, jak mohou mezinárodní akce a projekty naši činnost obohatit. Kromě spřízněných duší na nás za hranicemi čeká bezpočet příležitostí – k návštěvě pozoruhodných míst, ke zlepšení komunikačních dovedností a jiné.

Tradiční české masopustní obchůzky / Traditional Czech Shrovetide Processions

Tyto unikátní obchůzky se konají v Hlinsku a šesti okolních vesnicích ke konci zimy v období, které předchází křesťanskému půstu. / These unique processions take place in the town of Hlinsko and six nearby villages at the end of winter in the period just before the Christian Lent. (Here you can find out more details.)

Masopustní obchůzky na Hlinecku /
Shrovetide door-to-door processions in the villages of Hlinecko

Životní příběh vnuka A.B. Svojsíka

Pan Antonín Stáně se narodil 16. listopadu 1944 v Praze. Jeho rodiči byli Vojtěch Stáně a Ludmila Stáňová rozená Svojsíková. Jeho maminka se narodila v roce 1910 jako nejstarší dítě profesora Antonína Benjamina Svojsíka, zakladatele českého skautingu, a Julie Svojsíkové rozené Stránské. Jeho otec, syn Antonína Stáněho a jeho manželky Hany, byl diplomat, který po II. světové válce působil tři roky na československém velvyslanectví ve Vídni. Své rané dětství tedy Antonín Stáně prožil v Rakousku.

Vratislav: Zkáza, vyhnání a postupné usmíření

Škody, jež napáchala II. světová válka, jsou nevyčíslitelné. Řada evropských měst byla rozmetána na kusy, ztráty na životech byly obrovské, nápor na psychiku přeživších enormní. Jen málo měst však doplatilo na válečné běsnění tak citelně jako slezská metropole Vratislav (polsky Wrocław, německy Breslau).

Vinou války a jejích přímých důsledků přišla Vratislav nejen o dvě třetiny všech budov, ale hlavně o drtivou většinu svých obyvatel, kterých bylo v roce 1939 téměř 630.000! Přibližně 20.000 Vratislavanů byli Židé. Zhruba polovině z nich se podařilo emigrovat, ostatní byli (až na cca 150 osob) v letech 1941-1944 deportováni a povražděni nacisty. Národnostní převahu měli v předválečné Vratislavi Němci. Ti museli po roce 1945 opustit celé Slezsko, což bylo považováno za spravedlivý trest za rozpoutání nejděsivějšího konfliktu v dějinách lidstva.

Co jsem dělal osm týdnů v Německu?

Týden první (27.10.-4.11.2012)

Do Německa jsem cestoval autobusem z Prahy. Vystoupil jsem v Kolíně nad Rýnem, kde jsem měl dostatek času na procházku po městě a prohlídku monumentální středověké katedrály. Z Kolína jsem pokračoval vlakem do Bielefeldu a po přestupu dále do Oerlinghausenu. Večer jsem dorazil k domu svaté Hedviky, v němž sídlí Institut pro migraci a otázky vysídlení.

Procházka podél řeky v Kolíně nad Rýnem

Obrázky ze Severního Porýní-Vestfálska

Kolín nad Rýnem - snová procházka po nábřeží

Jak se rozhodovat při nákupu vánočních dárků

Minule jsem tu uveřejnil článek o dětské práci v rozvojových zemích. V rámci přípravy na další přednášku zaměřenou na rozvojovou politiku jsem se dále zajímal o to, jaké možnosti má společensky uvědomělý spotřebitel. Narazil jsem přitom na velmi zajímavé stránky http://www.aktiv-gegen-kinderarbeit.de (aktivně proti dětské práci), kde jsou k dispozici přehledné tabulky firem, které obchodují s oblečením a potravinami (včetně čokolády). Doprovodné informace jsou sice uvedeny v němčině, ale k základní orientaci nejsou znalosti němčiny nutné. Přístup hodnocených firem je posuzován podle čtyř kritérií:

1. Politika podniku namířená proti dětské práci (v ideálním případě by toto mělo být výslovně uvedeno v etickém kodexu firmy).

2. Nezávislé kontroly na všech stupních výrobního a dodavatelského řetězce.

3. Výtky týkající se dětské práce – jsou-li opodstatněné (pokud ano, jakým způsobem k nim daná firma přistupuje).

4. Angažovanost firmy v otázce dětské práce.

Jedno dítě stojí 230 eur

Objevují se každou chvíli. Jsou smutné a plné beznaděje. Nemůžeme je nevnímat, ale většina z nás je vůči nim otupělá. Mnozí nad nimi mávnou rukou s tím, že stejně nic nezmůžou. Zprávy o porušování základních lidských práv v rozvojových zemích, především práv dětí, se nás však týkají více, než jsme si ochotní připustit. Stokrát můžeme opakovat, že máme svých starostí dost, ale to není žádné alibi. Nechci zlehčovat problémy většiny Evropanů, jistě nejsou malé, ale ve srovnání se zástupy lidí, které žijí na hranici chudoby či pod ní a které musí každý den bojovat o přežití, jsou vcelku zanedbatelné.

Výlet do Drážďan

Přijměte pozvání k malé procházce po metropoli spolkové země Sasko, která po II. světové válce takřka doslova povstala z popela. Dostat se do Drážďan je velice snadné – můžete si vybrat, zda pojedete vlastním autem, využijete možnosti spolujízdy, nasednete do vlaku či autobusu. Z Děčína se tam dá dokonce doplout lodí po Labi. Cesta vlakem z Prahy trvá něco málo přes dvě hodiny, nastoupit lze už v Břeclavi.

Zwinger

Přesun do Teutoburského lesa

Jak už jsem nedávno avizoval, vydal jsem se opět mimo republiku. Momentálně prodlévám v bývalém knížectví Lippe, které je nyní součástí německé spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko. Domluvil jsem si osmitýdenní praktikum v jednom centru pro migraci. Dostal jsem vlastní pokoj s umyvadlem, skříní, dvěma radiátory, stolem, židlí a postelí s povlečenými peřinami. Oproti Anglii jsem si tedy dost polepšil. Také moji noví spolupracovníci jsou velmi milí a hodní. Centrum navštěvují hlavně skupiny ruského a polského původu, pro které jsou připraveny vzdělávací kurzy. Například tématem uplynulého týdne byla rozvojová politika. Sám bych měl brzy připravit a vést některé semináře.

Houpačky a kolotoče

S časovým odstupem bych se rád vrátil k tomu, co jsem prožil během svého předem neplánovaného sedmitýdenního působení ve skautském centru Thriftwood, které leží ve městě Brentwood nedaleko Londýna. Ke stěhování mě vedlo nedůstojné zacházení mého někdejšího šéfa, vedoucího konkurenčního centra Belchamps, se zaměstnanci a dobrovolníky (viz článek Noví lidé, přesčasy, výlety, loučení a stěhování). Svým odchodem jsem mu chtěl dát jasný signál, že je něco v nepořádku. Následoval jsem tak obě kuchařky, recepční Rachel, budoucí instruktorku Abby, zástupce vedoucího centra Michaela a čtyři dobrovolníky ze Španělska. Jistě ne náhodou se během necelého půl roku rozhodlo odejít tolik lidí. V průběhu července a srpna navíc měla centrum opustit většina krátkodobých pomocníků, kteří patřili k mým nejbližším kamarádům. Bez nich jsem si své další setrvání v psychicky i fyzicky náročných podmínkách nedovedl představit.

Návratem můj blog nekončí

Z Anglie jsem se začátkem tohoto týdne vrátil zpátky domů. Neznamená to však konec Zápisníku dobrovolníka. Mám ještě několik rozepsaných článků, v nichž bych se rád poohlédl za svým celoročním působením za kanálem La Manche. Navíc je pravděpodobné, že se brzy opět vydám za hranice naší malé země. Své postřehy a nově nabyté zkušenosti bych chtěl i nadále sdílet s návštěvníky svého blogu.

Olympijské obrázky

Londýn 2012 - závod mužů v chůzi na 50 km